Nadační fond Kapka naděje ve spolupráci s Českou televizí připravila dokumentární film CO JE TI? NIC na podporu dětské psychiatrie. Účastnící letošních Evropských dnů handicapu budou mít na začátku října jedinečnou příležitost se s tímto snímkem režiséra Jiřího Podlipného seznámit těsně před jeho premiérou. Nejen o novém a hlavně s netrpělivostí očekávaném filmu jsme si online povídali s ředitelkou nadačního fondu Kapky naděje Ditou Loudilovou.
Co vás přimělo podívat se na svět malých psychicky nemocných pacientů a otevřít tohle velmi citlivé téma?
Nemocná dětská duše nepředstavuje v současné době nic výjimečného. Naopak. Psychické problémy u dětí zaznamenávají nebývalý nárůst. Po dvou covidových letech vzrostl počet pokusů o sebevraždy a lékaři se u dětí stále častěji setkávají se sebepoškozováním. Přestože počty dětských psychiatrických pacientů dramaticky rostou, těch, kteří by jim mohli pomoci, je zoufale málo. Rodinám s dětmi, které by péči psychiatra nebo dětského psychologa nutně potřebovaly, často nezbývá nic jiného, než čekat, nebo si pomoci vlastními silami. A to je řeč pouze o rodinách, které o problémech svých dětí vědí. Takových, kteří o dřímající hrozbě nemají vůbec tušení, není málo. Děti o svých úzkostech totiž mluvit nechtějí nebo neumí.
Co bylo při natáčení nejtěžší, který příběh nejsilnější?
Nejsilnější vybrat skutečně nedokážu. Pro mě je silný každý příběh. I díky osobní zkušenosti umím u některých případů dohlédnout, co vše se tam ještě skrývá a není vidět, nebo nejde ani popsat. Já jsem navíc již měla možnost celý dokument zhlédnout. A jako celek je dojem ještě mnohem intenzivnější.
Na jakou otázku související s psychicky nemocnými dětmi jste dosud nenalezla odpověď a chtěla byste ji znát?
Kéž by byla jen jedna otázka. Mě hodně, nás všechny v Nadačním fondu Kapka naděje, trápí otázka, jak co nejpraktičtěji pomoci rodinám. Jak přivést v praxi prevenci a běžnou komunikaci o duševním nepohodlí tak, aby to bylo normální téma. Snad skoro jako třeba chřipka. Abychom se mohli alespoň pokusit předcházet případům, které podceňováním a přehlížením mohou končit i fatálně.
Které děti jsou podle vás nejvíce ohrožené?
Nejen každé dítě, ale i každý dospělý člověk se může dostat do situace, kdy se nebude cítit dobře. Faktorů, které duševní nepohodlí mohou způsobit je mnoho – zkoušky ve škole, hledání práce, rozchod, rozvod, zdraví, stěhování, sociální tlak vrstevníků, podceňování, snaha uspět, snaha zapadnout… i mnohem banálnější situace. Na první pohled banálnější. Což právě může být ten zlomový moment – podcenění situace, kdy přehlížením nějakého nepohodlí se třeba i právě banální situace může rozvinout ve vážný problém. Situace může nabrat na intenzitě, může ji do cesty přijít další… A pak může být ohrožený i sebesilnější a sebeodolnější člověk.
Co určitě při prezentaci tohoto dokumentu v Ostravě nezapomenete divákům – psychiatrům, psychologům, pedagogům i rodičům sdělit?
Já bych hlavně chtěla poděkovat, a to nejen psychologům, psychiatrům a pedagogům, ale všem odborníkům pracujícím v krizových centrech, sociálních službách a obdobných zařízeních za jejich každodenní činnost a péči o děti. Ale i za každodenní „práci“ rodičů, na kterých leží při výchově jejich dětí obrovská zodpovědnost. Díky, že jste tady, váš zájem nám pomáhá dělat naši práci lépe.
