Chráněné bydlení Asociace TRIGON je vyhledávanou službou osob s duševním nebo jiným zdravotním postižením. Individuální bydlení v běžné bytové zástavbě i komunitní Vile Milada mají vysoký standard a nesporně patří v této oblasti k tomu nejlepšímu, co lze lidem s handicapy v Ostravě nabídnout.
„Tato služba prošla určitým vývojem. Před patnácti lety měli lidé se zdravotním postižením problém získat práci, proto jsme se zaměřili na služby v oblasti pracovní integrace. Ale jak to v životě bývá, vše souvisí se vším a my jsme si uvědomili, že k samostatnému životu patří také bydlení. A tak jsme v roce 2009 pro klienty otevřeli naše vůbec první bydlení s podporou. Jednalo se o jednopokojové byty v běžné činžovní zástavbě. Na projektu jsme tehdy spolupracovali s městským obvodem Moravská Ostrava a Přívoz,“ vzpomíná na začátky Olga Rosenbergerová, ředitelka Asociace TRIGON.
S poptávkou po vyšší sociální podpoře si asociace zaregistrovala pobytovou službu chráněného bydlení, kterou postupně a systematicky rozšiřovala. Zlom nastal někdy před rokem 2018, což souviselo i s reformou psychiatrie a s příchodem klientů s chronickým duševním onemocněním. Na základě potřeby celodenní péče bylo otevřeno skupinové bydlení ve vile Milada.
„Setkáváme se stále s těžšími případy a komplikovanějšími životními situacemi našich klientů. Když se jedna z kolegyň vrátila po šesti letech z rodičovské dovolené, byla tímto vývojem velmi překvapena,“ uvádí ředitelka asociace TRIGON s tím, že největší důraz v současnosti sociální pracovníci kladou na pomoc při získání co nejvyšší míry soběstačnosti klientů. Úkolem je každému z nich ukázat možnosti, které mu společnost nabízí. „Naše klienty provázíme a pomáháme jim nejen s orientací v nejrůznějších životních situacích, ale i s nácviky dovedností posilujících důvěru ve vlastní schopnosti atd. To vše se odehrává v bezpečném pobytovém zázemí za předpokladu zájmu a vzájemné spolupráce. Někdy nastává situace, že lidé, kteří o službu žádají, mají poněkud zkreslené představy. Nejsme ani nemocnice, kde se léčí akutní stavy, ani hotel nebo ubytovna. Bez součinnosti a ochoty spolupracovat selhává jakákoli motivace a naše práce končí. Ale na druhou stranu musím říct, že někteří naši klienti – duševně nemocní, případně v kombinaci s lehkým mentálním postižením – se natolik osamostatnili, že tuto sociální službu mohli vyměnit za běžné nájemní bydlení,“ poznamenává O. Rosenbergerová.
Na otázku, jak složité je najít vhodné chráněné byty pro TRIGON, ředitelka odpovídá: „Naštěstí se setkávám s ochotou ze strany městských obvodů i statutárního města Ostravy najít vhodné místo, ale většinou není co nabídnout. A zdaleka nejde jen o výběr lokality. Potřebujete peníze na vybavení, případné úpravy prostorů. Hlavně je potřeba mít k dispozici profesionální a vysoce odborný personál, který musíte také dobře zaplatit. Práce v chráněném bydlení není jednoduchá. K tomu potřebujete doporučení potřebnosti, schválení registrace a zařazení do sítě sociálních služeb a podobně.“
Kapacitu lůžek chráněného bydlení má TRIGON stále naplněnou. Žádostí o službu je dnes 136, přičemž devadesát procent žádostí směřuje do skupinového chráněného bydlení. Individuální forma není totiž ve většině případů vhodná. Aktuálním trendem je zvýšení prostupnosti pobytových služeb v návaznosti na sociální bydlení. Důležité je, že pomalu a jistě se v Česku daří posilovat a profesionalizovat služby chráněného bydlení a vše, co s nimi souvisí, ale jak říká O. Rosenbergerová, a nejen ona, v této zemi bohužel chybí větší uznání práce sociálních pracovníků…
