Účastníci konference Reforma psychiatrie v Moravskoslezském kraji se anonymně vyjadřovali k aktuální situaci v oblasti duševního zdraví. S koordinátorem ostravského Centra duševního zdraví Graciánem Svačinou jsme si bezprostředně po skončení akce povídali o problémech, s nimiž se v obcích s rozšířenou působností setkávají nejčastěji.
- Jaké zdravotně sociální služby v menších městech a obcích kraje scházejí v současnosti zejména?
Více než třetina tázaných odpověděla, že chybí především služby pro dospělé s duševním onemocněním. Obce se často nemají při řešení konkrétních situací na koho obrátit. Pacient tak nezřídka zcela zbytečně končí v nemocnici. Když by v dané obci pracoval sociálně zdravotní tým, tak jsem přesvědčen, že spousta případů by nekončila hospitalizací, ale vše by se dalo řešit s pacientem přímo doma. Řada odpovídajících také psala, že znají klienty, kteří jsou v psychiatrické nemocnici a přitom už dávno by mohli být propuštěni. Jenže není kam! V Centru duševního zdraví Ostrava máme zkušenosti, že není třeba stavět nové objekty s 24hodinovou péčí, ale že je levnější a pro klienta také lepší, když může žít ve vlastním bytě nebo domě s odbornou pomocí multidisciplinárního týmu.
- Co Vás překvapilo? O čem jste neměli vůbec ponětí, že je až takový problém?
Překvapilo mě, kolik obcí vnímá jako velmi vážné téma otázky související se seniory. Jsem opravdu smutný, když senioři v psychiatrických nemocnicích umírají, a to proto, že náš systém jim neumí nabídnout péči v domácím prostředí. Naše centrum běžně svým klientům nabízí tzv. domácí hospitalizaci. To znamená, že za pacientem jedeme i několikrát denně, a to včetně lékaře, psychologa, sociálních pracovnic. A znovu to musím říct, tato péče je podstatně levnější a pro klienta také přirozenější a komfortnější. A ještě na jednu věc nesmím zapomenout, pacient, který zůstává v domácím prostředí, lépe chápe a uvědomuje si, že s nemocí se dá žít a že i období krize se dá zvládnout.
- Hovoříte o tom, co by potřebovali pacienti či klienti. Je něco, co byste nezbytně potřebovali ve vašem centru?
V prvé řadě jsme rádi za velkou podporu ze strany města Ostravy a Moravskoslezského kraje. Ale určitě bychom potřebovali pomoct s tím, aby se o našich službách vědělo, aby se zlepšila spolupráce s ambulantními psychiatry a tzv. krizoví pacienti byli směřováni rovnou k nám. Fungujeme sice krátce, ale chceme vysvětlovat veřejnosti, že opravdu není normální zavřít všechny duševně nemocné do blázince a tvářit se, že tento problém neexistuje. Jsem přesvědčen, a na dnešní konferenci to zaznělo i z úst ostatních, že normální je začleňovat duševně nemocné do běžné společnosti a nedívat se na duševně nemocného člověka skrz prsty. Nikdy nevíme, kdy nás něco podobného může potkat.
- Jakou roli mají centra duševního zdraví v celé reformě? A jakou budou podle Vás mít v budoucnu, nebo by mít měla?
Podle mého názoru jsou tato centra vlajkovou lodí celé reformy psychiatrie. Jakou odpověď byste taky čekala od koordinátora CDZ, že? (smích) V současné době existuje 30 center duševního zdraví v republice, do roku 2030 jich bude 100, tedy jedno centrum na 100 tisíc obyvatel. V našem kraji to má být 12 CDZ. Cíl je jednoznačný – intenzivní terénní péče o lidi s duševním onemocněním, prevence hospitalizací, už žádné dlouhodobé hospitalizace, kdy pacient tráví v nemocnici řadu let. V Itálii, Velké Británii centra nahradila psychiatrické nemocnice úplně. V těchto zemích psychiatrické nemocnice nejsou.
- Co konkrétně mohou centra duševního zdraví do reformního procesu vnést?
Zpětnou vazbu. Funguje to! Uvedu jeden příklad za všechny – podařilo se nám zkrátit hospitalizace u pacientů z akutní péče a žádný pacient nepřešel do dlouhodobé péče.
- Je problém duševního zdraví tak akutní, jak se v poslední době objevuje v médiích?
Je. A zvlášť v době covidové se nám ukázalo, že duševní zdraví se u stávajících pacientů výrazně zhoršilo a bohužel přibývají noví. O čem se ale nemluví a nepíše, je to, že spousta pacientů pobývá mnoho let v psychiatrických nemocnicích. Ztratili svůj domov, často rodinné i přátelské vazby a systém nad nimi doslova zlomil hůl. Díky reformě psychiatrie se o těchto lidech začalo konečně mluvit a centra duševního zdraví a další organizace poskytující zdravotní a sociální služby usilují o to, aby mohli začít žít mimo nemocnice.
