Ostravská obecně prospěšná společnost Asociace TRIGON poskytuje mimo jiné sociální a zdravotní služby. Jednou z nich je multidisciplinární péče sociální, psychiatrická a psychologická v Centru duševního zdraví (CDZ), které asociace provozuje od roku 2020 ve spolupráci s Městskou nemocnicí Ostrava a kde probíhají také psychoterapeutické skupiny zaměřené na relaxaci, kognitivně behaviorální tréninky a tzv. podpůrná psychoterapie pro lidi ve složitých životních situacích.
„Souhlasím s názorem našeho předního psychiatra, že se zásadně snižuje mentální a fyzická odolnost společnosti. Moje maminka, která prožila mládí ve válečném období 2. světové války, pak totalitu, se mě občas ptá, nač si lidé vlastně pořád stěžují? Vždyť přece žijeme v materiálním blahobytu! O jaké chudobě se neustále hovoří? Lidé, kteří se museli v životě vyrovnávat se situacemi přežití jsou mentálně odolnější a vnímají svět jinak. Nechci to vůbec zlehčovat, ale na stavu společnosti se ve velké míře podepisuje změna žebříčku hodnot, tlak na výkon, sociální sítě, média, povrchní přístup k informacím a podobně,“ zamýšlí se ředitelka Asociace TRIGON Olga Rosenbergerová.
„Mohu potvrdit, že počet lidí s psychickými problémy roste a bez odborné pomoci se jednoduše neobejdou. Naší cílovou skupinou jsou lidé s psychotickými, afektivními, obsedantně kompulzivními poruchami a dalšími diagnózami ve věku od 17 do 80 let. Veškeré služby CDZ jsou zdarma a příchozímu dokážeme nabídnout nejen péči psychiatra a psychologa, ale také zdravotní sestry a sociálních pracovníků. A to vše pod jednou střechou,“ říká Jakub Sekera, vedoucí sociální pracovník Centra duševního zdraví Ostrava a sociální rehabilitace Asociace TRIGON.
Pro mnohé psychicky nemocné lidi je ale stále nepředstavitelné vyhledat pomoc psychiatrů či psychologů s tím, že vše zvládnou sami a do nemocnice je nikdo nedostane. „To je pravda, ve většině případů k psychiatrovi lidé jdou až poté, když vyčerpají jiné možnosti. V ambulancích jsou dlouhé objednávací termíny a čekání je pro ně demotivující. Ambulantní psychiatři mají ordinace přeplněné a nemohou se věnovat pacientovi v takové míře jako multidisciplinární tým CDZ,“ dodává O. Rosenbergerová.
J. Sekera uvádí, že velkou výhodou CDZ je rovněž včasná pomoc, možnost kontaktu s pacientem v jeho přirozeném prostředí, ale třeba i v kavárně. To přispívá k rozptýlení jakýchkoli obav. „Existují ovšem podmínky, které jsou určující pro zařazení zájemce do péče CDZ. Klient musí bydlet ve spádové oblasti města Ostravy a v přilehlém okolí. O jeho přijetí samozřejmě rozhoduje lékař centra ve spolupráci s multidisciplinárním týmem. Péče není nijak časově omezená, rozhodující je zdravotní stav a aktuální sociální situace klienta. Multioborový tým poskytuje péči s maximální efektivitou a v případě ukončení péče sjednává nižší míru podpory v návazných službách,“ ubezpečuje vedoucí sociální pracovník s tím, že dosud v CDZ poskytli péči 350 lidem s duševním onemocněním.
Velmi zásadní je samozřejmě spolupráce se všemi lůžkovými odděleními psychiatrie v Moravskoslezském kraji, jako jsou Psychiatrická nemocnice Opava, Fakultní nemocnice Ostrava, Nemocnice Havířov, Nemocnice Třinec, s Domovem Slunovrat, s pobytovými a dalšími návaznými sociálními službami ve městě Ostrava, s Krizovým centrem Ostrava, Renarkonem, Ostravskou univerzitou atd. „Zanedbatelná ovšem není ani spolupráce s rodinou klienta. Multidisciplinární tým poskytuje potřebnou podporu podle potřeb také rodinným příslušníkům, popřípadě blízkým, a to například formou edukace nebo psychologické a sociální pomoci,“ tvrdí J. Sekera.
V minulém roce navíc v Asociaci TRIGON otevřeli domácí psychiatrickou péči. Zdravotní sestra se specializací v psychiatrii spolupracuje s ambulantním psychiatrem klienta a poskytuje tzv. psychiatrickou rehabilitaci v domácím prostředí. „Příznivý dopad v oblasti prevence, včasného odhalování krizí, dekompenzace zdravotního stavu a předcházení hospitalizací je zřejmý,“ říká O. Rosenbergerová a připomíná, že ve světle současné praxe se nakonec vždy ukáže, že středobodem činnosti CDZ jsou lidé s duševním onemocněním, kteří díky sociálním i zdravotním pracovníkům mají naději na zmírnění svých problémů nebo dokonce uzdravení.
