KONFERENCE
Největší rozdíly mezi Českou republikou, USA a Francií jsou v objemu finančních prostředků, které jsou určeny na vzdělávání mentálně postižených
Děti a mládež s mentálním postižením mají stejná práva na vzdělání, ale specifické potřeby
Na programu konference Evropských dnů handicapu 2013 se výměna zkušeností se vzděláváním dětí a mládeže s mentálním postižením neobjevila náhodou. Toto téma je totiž stále mimořádně aktuální. Účastníky celodenního setkání, které se uskutečnilo 8. října v ostravském Hotelu Imperial, seznámili s praxí, postupy a metodami vzdělávání handicapovaných odborníci z Francie, USA a České republiky.
Jak řekl v úvodu Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů, ušla naše země ve vzdělávání dětí s mentálním postižením za posledních 20 let sice ohromný kus cesty, přesto je otázka, co dál, žhavější než v minulých letech. V souvislosti s připravovanou novelizací školského zákona byla nejčastěji používanými slovy na konferenci EDH 2013 integrace a evaluace.
„Přeji si, abychom byli dobře připraveni na dobu, kdy se bude na téma vzdělávání těchto dětí diskutovat v Parlamentu ČR. Závěry z této konference nám bezesporu poskytnou důležité informace a silné argumenty,“ řekla Jaroslava Wenigerová, bývalá poslankyně.
Příspěvek nestorky české speciální pedagogiky Ivy Švarcové „Vzdělávání žáků s těžší mentální retardací“ přednesla Eva Brychnáčová. Shrnula historický vývoj péče o handicapované děti a mimo jiné uvedla: „Do roku 1989 u nás bylo vzdělávání těchto osob minimální, žáci byli v podstatě ze vzdělávání vylučováni. Od té doby se podařilo dosáhnout výrazného zlepšení. Ale pokud vejde v platnost novela školského zákona, budeme nuceni mnoho věcí, které
velice dobře fungují, zrušit. Chystaná integrace je jistě dobrá věc, ovšem není možné ji uplatňovat plošně.“
„Quo vadis, speciální pedagogiko?“ – ptala se ve svém příspěvku speciální pedagožka Marta Teplá. „Současné přešlapování na místě a polemiky, kam se má speciální pedagogika ubírat, mě nenechávají klidnou. Dokumenty a vládní strategie, kterými se naše činnost řídí, jsou protichůdné a vnáší mezi speciální pedagogy zmatek.“ M. Teplá zdůraznila také význam aktivačních center, která by měla pomoci uplatnit nárok na celoživotní vzdělávání
handicapovaným osobám. „V současné době jsou ve všech krajích České republiky ověřovány projekty těchto center. Jejich činnost je přizpůsobena žákům s těžkým mentálním postižením a autismem. Nabízejí například kurzy přípravy pokrmů, pěstitelských, chovatelských a technických prací, lidových řemesel nebo obsluhu multimédií. Přála bych si,
aby jejich existence byla zahrnuta i v novelách zákonů, které se budou teprve připravovat. Pak by mohla mít podobné zařízení každá základní speciální škola, což by byl pro celoživotní vzdělávání těžce mentálně postižených obrovský přínos,“ řekla M. Teplá s tím, že speciální pedagogika a psychopedie v České republice má podobu rozmělňování celé této oblasti, a to jak ve vzdělávání žáků s mimořádným nadáním, tak i se sociálním znevýhodněním. „Pokud se
mají rušit speciální školy, kde získají patřičné vzdělání pedagogové běžných škol, kam se budou tyto děti integrovat? Metody práce s těžce zdravotně postiženými žáky zatím v žádných studijních programech vysokých škol nefigurují,“ uzavřela M. Teplá.
Ředitel brněnské Mateřské školy speciální, Základní školy speciální a Praktické školy Petr Hanák seznámil kolegy s možnostmi vzdělávání žáků s těžším zdravotním postižením. „Samozřejmě je možné vzdělávat těžce mentálně postižené žáky v běžné základní škole, ale dostane se jim v ní potřebného komfortu? Mám na mysli individuální logopedickou péči, hiporehabilitaci, canisterapii, arteterapii, stimulaci snoezelen. Naše škola je schopna takovou
nabídku poskytnout,“ uvedl P. Hanák.
„Dotazy, které si kladete v České republice, si klademe i my,“ zahájila svou prezentaci Martine Galliou-Jubil, vedoucí zdravotně-vzdělávacího ústavu pro děti a mládež od 6 do 20 let z Les Genêts d‘ Or ve Francii. „Integrace je výborná věc, ovšem musí být kvalitně připravena,“ řekla M. Galliou-Jubil. Asociace, ve které pracuje, se stará o 1 685 klientů.
Poskytuje jim nejen vzdělání a výchovu, ale nabízí mnoho podpůrných služeb, jako je doprovod při sportovních, výtvarných a dalších aktivitách klientů.
O mezinárodní spolupráci při vzdělávání hovořil speciální pedagog Střední školy, Základní školy a Mateřské školy ve Frýdku-Místku Jan Vavřička. Kontakty a výměna zkušeností s příspěvkovou organizací Margaret K. Lewis School v USA jsou oboustranně prospěšné a posouvají obě instituce stále kupředu.
„Budování inkluzivního prostředí – poskytování služeb studentům v rámci obecného vzdělávání“ bylo tématem příspěvku Amandy Felty, speciální pedagožky Amundsen High School z Chicaga (USA). Škola poskytuje vzdělávání 1 400 studentům (přes 200 studentů se specifickým vzděláváním), z velké části ekonomicky znevýhodněným. Služby jsou poskytovány jedním z následujících způsobů: konzultování (student je umístěn do třídy, ale není mu poskytována přímá služba s kantorem speciálního vzdělávání), vyučování se spolupracujícím týmem (studentovi je poskytována služba kantora speciálního vzdělávání v běžné třídě), oddělené třídy (student dostává přímou službu od kantora speciálního vzdělávání ve třídě žáků výlučně se speciálními potřebami) nebo zdroje (škola vypracovává
model zdrojů pomoci studentům v rámci umísťování do nejméně omezujících prostředí. Tato třída poskytne studentům, kteří se přemisťují do méně omezujícího prostředí další osobní asistenci během přechodu).
„Když dítě neví, jak číst, učíme ho číst. Když neví, jak plavat, naučíme ho plavat, když neví, jak se chovat – co uděláme? Potrestáme ho, nebo ho to naučíme?“ položila ve svém příspěvku „Podpora pozitivního chování“ řečnickou otázku odbornice z Margaret K. Lewis School Panama City z Floridy (USA) Ruth Crowell. Cílem školy je pomoci studentům učit se dovednosti, zamezit problémům v chování a vyhýbat se trestům. „Na studenta nedohlíží jen
jeden učitel, ale celý tým. Místo toho, aby se žák choval negativně, vedeme ho k tomu, jak si říct, co potřebuje,“ vysvětlila speciální pedagožka. Její kolegyně, Rita Carlson, dodala: „Učíme studenty pravidla, která na začátku roku společně vytvoříme. Naším maskotem je orel, symbol volnosti a letu.“
O zkušenosti z práce s handicapovanými dětmi a mládeží ve školní knihovně se podělila knihovnice ze stejné školy v Panama City na Floridě (USA): „Naše mediální centrum slouží nejen studentům, ale také lidem z okolí. Využíváme interaktivní tabule, společné čtení doplněné obrázkovými symboly a pomůckami, dotykové obrazovky i malé televizní studio.“ Video prezentace Bruce Koepa, speciálního pedagoga Margaret K. Lewis School Panama City (USA) konferenci ukončila. Vytváření možností pro využití volného času v rámci komunity připomnělo důležitost běžných pracovních činností, potřebu základních návyků a nutnost zapojení studentů do veřejného života.
„Utvrdili jsme se, že naši práci neděláme špatně. Příliš velké rozdíly mezi námi a Spojenými státy americkými nebo Francií ve vzdělávání handicapovaných dětí není. Největší rozdíl vidím v objemu financí, které jsou této problematice věnovány,“ řekl v bloku diskuzí Jiří Pilař (předseda Asociace speciálních pedagogů) s tím, že to, co nám ale schází, to je týmová mezioborová spolupráce.
„Když jsme před dvaceti lety vyrazili za hranice a objevovali práci s dětmi s postižením, jak ji dělali jinde, byli jsme plni obdivu. Dnes se dívám na české organizace, které se s neskonalým entuziasmem a nadšením věnují postiženým dětem, a musím říci, že vše, co jsme dokázali na poli dnes již komplexní péče o handicapované děti, je naprosto unikátní,“ řekla Jaroslava Wenigerová.
Výstupy konference shrnula moderátorka a dlouholetá speciální pedagožka Eva Sroková: „Konference upozornila na nutnost zpřesnění legislativy a novelizaci vyhlášek vzhledem k požadavkům integrace a inkluze lehce mentálně postižených dětí. Dále na stanovení personálních a materiálních podmínek pro realizaci integrace a inkluze a zpřesnění požadavků podpůrných opatření pro školy hlavního vzdělávacího proudu při integraci. Do přípravy inkluzivního prostředí je potřeba zapojit nejen odborníky a pedagogickou veřejnost, ale také rodiče. A to jak rodiče dětí s handicapem, tak i těch ostatních. Příspěvky zahraničních účastníků poukázaly na nutnost možnosti speciálního vzdělávání více postižených dětí, aby nabídka mezi vzdělávacími programy existovala i nadále a prohluboval se individuální přístup k těmto dětem.“
Společně s J. Wenigerovou je zajedno, že pokud dostanou možnost připomínkovat novely zákonů, budou rozhodně brát názory a stanoviska vycházející z konference v potaz.
Tisková zpráva ke stažení zde.
PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036
