KŘIŠŤÁLOVÝ KAMÍNEK
Slavnostní večer Křišťálový kamínek 2009
Asociace TRIGON už počtvrté udílela u příležitosti slavnostního večera Evropských dnů handicapu prestižní ocenění
Křišťálový kamínek. V sále Domu kultury města Ostravy byli všichni ti, kteří mají velice blízko k znevýhodněným lidem a které oblast neziskového sektoru zajímá nejen profesně. Na pódiu i v hledišti se při netradičně a trochu jinak komponovaném kulturně společenském programu měli možnost setkat zástupci generálního partnera EDH – statutární město Ostrava, Moravskoslezského kraje, sponzoři, dárci, zahraniční hosté a hlavně noví držitelé Křišťálových kamínků 2009:
- Ing. Miroslava Jelínková, CSc., předsedkyně občanského sdružení Autistik, Praha
Za výrazný kvalitativní posun v přístupu k lidem s autismem a zlepšení podmínek jejich života - Patricie Balážová, klientka Domova Barevný svět, Čtyřlístek – centrum pro osoby se zdravotním postižením
Ostrava
Za mimořádné umělecké aktivity a úspěchy na prknech, která znamenají svět - Armelle Thomas, Asociace AFPE, Francie
Za mimořádný přínos a zásluhy o rozvoj spolupráce mezi Francií a Českou republikou v oblasti péče o lidi s handicapem - Pavel Zvolánek, předseda Komise pro handicapované děti a mládež rady města
Za přínosnou a dlouholetou práci pro handicapované občany a u příležitosti životního jubilea
Bezmála dvouhodinový program slavnostního večera Křišťálový kamínek diváky v sále zaujal a všichni účinkující byli
odměněni velkým potleskem.
TRIGON Band připravil malé překvapení
„Skupinu jsme založili loni 7. května a první koncert se konal už 10. června na Den otevřených dveří Asociace
TRIGON. Najednou vznikl problém, jak se vlastně jmenujeme. V tu chvíli nás nic nenapadlo, až někdo pronesl
– TRIGON Band. Soubor měl nacvičené pouze tři písničky, ale všichni jsme je hráli a zpívali s ohromnou chutí,“
vzpomíná na začátky oblíbené kapely její vedoucí Jiří Neduha.
V současnosti mají za sebou téměř dvě desítky koncertů. Repertoár se rozšířil o nové skladby a přibyli noví členové.
Jde o klienty Asociace TRIGON, VIZ-Centra a dalších spolupracujících organizací. K nejaktivnějším určitě patří
harmonikář Jiří Daněk a houslista Tomáš Budírský. Oba se zúčastnili všech veřejných vystoupení. Kamarády, s nimiž si rozumí, našla ve skupině TRIGON Band zpěvačka Lenka Pročková. „Bez společných zkoušek si nedovedu svůj týdenní program představit. Bezva se při zpívání odreaguji,“ dodává zaměstnankyně chráněných dílen VIZ-Centra. Její slova potvrzuje další sólistka skupiny Alžběta Stuchlá: „TRIGON Band mi přináší radost. Den, kdy nemohu přijít, je pro mne vždycky smutnější. A s Jirkou Neduhou i ostatními si užijeme spoustu legrace.“
„Na zkouškách se vytváří pocit sounáležitosti i odpovědnosti ke kolektivu. Všichni vědí, že pokud nepřijdou, tak ti
druzí nemohou některé písničky hrát a zpívat. Na druhou stranu se snažím vytvářet variabilní programy, abychom
nebyli závislí na zdravotním stavu jednotlivých členů souboru a koncert mohli vždycky odehrát,“ dodává zpěvák, kytarista a bubeník J. Neduha. Písničky nejen upravuje, ale rovněž skládá vlastní. Z jeho autorské dílny pochází Ten pátý den, U nás na horách nebo Do Betléma panna spěchá.
Tanečnice z Cikne čhaja mají hudbu v krvi
Taneční soubor Cikne čhaja (Malá děvčata) Základní školy Přemysla Pittra vznikl před sedmi lety a dnes má kolem
dvou desítek členů ve věku od devíti do dvanácti let. „Hudba je jedním z významných prvků romské identity.
Na to, jaká ve skutečnosti je, je těžká odpověď. Jsou v ní obsaženy ruské romance, španělské flamenco i maďarský
čardáš. Je to prostě hudba krve, která překypuje citem,“ říká pedagogická asistentka Kateřina Prokopová. Podle
ní v mnoha rodinách na tradice pomalu zapomínají, proto ve škole svým žákům chtějí co nejvíce zprostředkovávat
kontakt s romskou kulturou.
„Choreografii si děláme sami. Dívky mají rády písničky současných romských kapel, třeba slovenskou skupinu Kmeťo band, jejichž skladby čerpají náměty, podobně jako romská kultura, ze života. Písničky jsou o lásce, žalu, radosti a hlavně vyprávějí o prožitcích mladých lidí. Je v nich temperament, oheň a život. A protože v rodinách se hodně tančí, stačí pustit hudbu a naše tanečnice už instinktivně vědí, jak se mají pohybovat. Rytmus mají prostě v krvi. Kroužek dívkám přináší radost a učí je určité zodpovědnosti. Na veřejná vystoupení totiž bereme skutečně jen ty, které chodí na zkoušky pravidelně,“ říká vedoucí souboru Nataša Pihiková.
Církevní základní škola a mateřská škola Přemysla Pittra poskytuje vzdělání romským dětem, z nichž mnohé jsou
ze sociálně potřebných rodin. Od začátku devadesátých let se vydala cestou speciálních učebních a výchovných
programů, které umožňují individuálnější přístup ke každému žáku, respektují jeho talent a schopnosti. „Z našich
přibližně tři sta žáků tvoří Romové naprostou většinu. Zkušenosti s jejich výukou si předáváme v rámci různých
projektů. Například v mezinárodním projektu Socrates jsme spolupracovali se školními zařízeními ve Švédsku
a Maďarsku, ale i se slovenskými kolegy,“ říká ředitelka školy Soňa Tarhoviská.
Při kadeřnické show musí nůžky jen kmitat
„Dobrý kadeřník musí být tak trochu psycholog. Naše profese je hodně o komunikaci a kreativitě. Zákazníkům
pomáháme dotvářet jejich osobnost,“ říká jedna z majitelek kadeřnického salonu Tragedy v Ostravě Elen Pačotová.
Na Evropských dnech handicapu společně se svým bývalým žákem a nyní kolegou Ondřejem Rejnochem předvedli
kousek ze svého mistrovství – malou kadeřnickou show.
„Chtěli jsme ukázat, že slušivý účes je pro všechny,“ říká Ondřej Rejnoch, který byl nominován v prestižní kadeřnické
soutěži na cenu Czech and Slovak Hairdressing Awards 2007 v kategorii Objev roku. „Minulý rok se mi v soutěži
nedařilo, měl jsem hodně starostí se školou, dodělával jsem si dálkově podnikatelský obor. Ale příští rok do toho
půjdeme s Elen naplno, už teď se připravujeme. Pořád se dá vymýšlet něco nového,“ říká O. Rejnoch. Kadeřnictví
má v krvi, stejnou profesi měla babička i teta. A právě od ní mnoho pochytil, zejména různé triky, které se většinou
získávají až praxí. „Účesů si všímám neustále a všude. Dívám se, jaká je ofina, střih. A někdy bych hned na ulici vzal
nůžky a celou hlavu přestříhal,“ směje se mladý kadeřník a dodává, že při vlasové show musí nůžky jen kmitat a vlasy
lítat. „Je to kouzelnický trik, něco jako filmový střihoruký Edvard.“
Rovněž Elen Pačotová má za sebou účast v prestižních soutěžích. Zvítězila ve Wella Trend Vision a postoupila
do finále L’Oréal Color Trophy. Jejím trenérem byl mistr nad mistry – několikanásobný vítěz mistrovství republiky
Alexandr Sokolov. „Saša byl hodně náročný. I o přestávce u kávy se mnou stále probíral, co jsem jak udělala a proč. A učil mne obdivuhodným způsobem. Třeba, že ani kadeřník se neobejde bez znalostí matematiky. Barvení vlasů je podle něj hlavně o umění správně počítat,“ usmívá se E. Pačotová. Zkušenosti chtěla předávat mladým, tři roky byla mistrovou na učilišti. „Do školy jsem šla s tím, že z každého udělám mistra světa, ale zjistila jsem, že ne každý tím mistrem chce být. Prostě jsem měla pocit, že většinu žáků to nebaví. Ondra byl jedna z mála výjimek.“
A co je právě nyní v oboru trendy? „Účes musí být přirozený, lehký, vzdušný, může v něm být i osm barev, ale tak,
aby vlastně nebyly vidět, jen aby vytvářely jakoby zvláštní odlesky. Základem je dobrý střih. Barva pak účes
podtrhuje. S módou retro se vrací oblečení i účesy – ale pouze prvky. Teď jsou v módě 80. léta – na krátkých vlasech
silná trvalá, na dlouhých jsou ideální lokny,“ prozrazuje majitelka salonu Tragedy, kde s kolegyní Kamilou Blažkovou
oslaví pětileté výročí od jeho založení.
Doteky módy ve vášnivé červené
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří studují učební obor šití oděvů na pracovišti SŠOS Klimkovice,
K. Pokorného v Ostravě-Porubě, předvedli mimořádně zdařilou šestiminutovou módní přehlídku vlastních modelů.
„Velkým hitem jsou letos kárované materiály. Naše žačky ušily své výrobky z červeno-černého vlněného kára, které
kombinovaly s odlehčenou vlnou v červené barvě. Oblečení mělo být motivující, inspirující a hlavně mladistvé.
Myslím si, že se všechny autorky pod vedením pedagogů svého úkolu zhostily na výbornou. Úspěch měly
na celostátní učňovské přehlídce v Jirkově, kde Nikola Červeňáková, Daniela Kováčová a Tereza Pavlíčková
se sestrami Lucií a Sylvou Kostkovými slušivé oblečení na každý den představily. Choreografii s nimi nacvičil náš
spolupracovník Jiří Sosnovec. I toto je velmi důležité, dívky se učí pohybovat, což zvyšuje jejich sebevědomí,“ říká
vedoucí učitelka OU a Praktické školy v Ostravě-Porubě Jarmila Volná. Dodává, že Sylva Kostková se v Jirkově
zúčastnila také soutěže Miss Odborných učilišť a Praktických škol 2009 a za model i jeho předvedení získala druhé
místo. Své umění na slavnostním večeru Křišťálový kamínek ukázali rovněž aranžéři. „Jsme rádi, že můžeme
prezentovat, co naši žáci umějí. Historie školy je dlouhá, zúčastňujeme se celostátních soutěží a obvykle si nějaké
ocenění přivezou nejen aranžéři, ale i naši cukráři nebo švadleny,“ dodává zástupce ředitele pro odborný výcvik
Rudolf Jílek.
Na OU a Praktické škole v Ostravě-Porubě, která je pracovištěm Střední školy odborné a speciální Klimkovice,
se připravují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami nebo ze znevýhodněného sociálního prostředí v oborech
Zahradnické práce, Květinářské a aranžérské práce, Šití oděvů, Práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních –
pečovatelská práce a Praktická škola.
„V rámci projektu Moderní prostředí pro moderní vyučování financovaného Evropským sociálním fondem
zlepšujeme podmínky jejich výuky. Do dopoledního vyučování jsme zavedli arteterapii, ergoterapii, reflexní
synergickou terapii a v odpoledních hodinách nabízíme mnoho aktivit, jako jsou například fotografie bez bariér,
angličtina, muzikoterapie nebo dramaterapie,“ uvádí J. Volná. Porubské zařízení navštěvuje přes 120 žáků.
Slavný čardáš Vittoria Monti a muzikálové melodie sklidily nadšení
Mladí talentovaní hudebníci houslista Daniel Klempár a klavírista Tomáš Kačo brilantně zahráli Čardáš pro housle
a klavír Vittoria Monti. Italský skladatel zkomponoval svůj slavný čardáš v roce 1904. Od té doby je v repertoáru
snad každé romské kapely. V České republice ho proslavila vynikající Eva Pilarová.
Student Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě (JKGO) Daniel Klempár pochází z muzikantské rodiny.
Narodil se v Kežmaroku na východě Slovenska, kde navštěvoval Základní uměleckou školu. Už tehdy se účastnil řady
soutěží. „Hudba je můj osud. Aspoň rodiče vyprávěli, že když mne přinesli z porodnice, otec mi podle tradice vložil
do ruky smyčec. Podle toho, jak jsem ho uchopil, bylo jasné, že ze mne bude houslista. Nadání k hudbě se u nás
dědí z pokolení na pokolení,“ říká Daniel Klempár. Letos by měl absolvovat ve třídě Ireny Vítkové. Škola mu pomáhá
poznat hodně nových lidí z oboru. Je přesvědčen, že bez odpovídajícího vzdělání se člověk jen těžko posunuje výš.
Rád by se dostal na uměleckou vysokou školu v Německu nebo Rakousku. Jeho profesorka říká, že Daniel
je vynikající improvizátor.
Klavírista Tomáš Kačo maturoval na JKGO před dvěma lety a úspěšně složil přijímací zkoušku na Hudební akademii
v Praze. V současnosti studuje 2. ročník ve třídě Borise Krajného. Jeho záběr je velice široký – je talentovaným
sólovým pianistou a výborným vyhledávaným džezovým improvizátorem. Svou první romskou kapelu Cikne Čhave
založil ve dvanácti letech se svými sestrami Veronikou a Andreou. Jejich taneční a pěvecká skupina sklízela obdiv
na řadě festivalů. Spolupracuje se zpěvačkou Idou Kelarovou a hrál v jejím koncertním nastudování hudby
ze slavného muzikálu „Cikáni jdou do nebe“, který měl premiéru v Berlíně.
Vyvrcholením Křišťálového kamínku 2009 bylo nesporně závěrečné vystoupení studentky Simony Mrázové
s klavírním doprovodem profesorky Marie Horáčkové. „Dárkové balení“ muzikálových melodií obecenstvo doslova
nadchlo.
Tisková zpráva ke stažení zde.
PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036
