Podívejte se na video, které ve Francii na konferenci Handicap a práce prezentovalo ostravský Mléčný bar NAPROTI.
Olga Rosenbergerová, předsedkyně Družstva NAPROTI, se v závěru června vrátila z Francie. Týdenní mise byla veskrze úspěšná. Svým posledním „dítkem“, mléčným barem NAPROTI, dokázala ovládnout mezinárodní konferenci „Handicap a práce“.
Čím jste účastníky z celé Evropy tak překvapila?
- Překvapila? Zaujala je otevřenost prezentace, především však profesionalita sociálního podniku. Přednášku jsem postavila na mých odpovědích na časté otázky kladené veřejností.To vše podtrhlo video o aktivitách Asociace TRIGON a sociálním podnikání našeho mléčného baru. Podle dotazů účastníků konference bylo vidět, že i v zahraničí se setkávají se stejnými problémy, řeší podobné situace jako u nás, ale je pravda, že mají rozdílné finanční zázemí. Naši situaci bych popsala rčením za málo peněz hodně muziky.
Jak tedy funguje systém sociálního zaměstnávání handicapovaných v zahraničí?
- Chráněné zaměstnávání ve Francii má o několik desítek let delší historii než v České republice. Handicapovaným jsou nabízeny různé profesní příležitosti a při práci zajišťována sociálně-zdravotní i vzdělávací podpora. Handicapovaný může získat zaměstnání na pracovištích podle svých možností a potřeb. V některých zařízeních je mu vyplácena pouze odměna, která je nižší než minimální mzda. Zaměstnavatel může rozhodnout o výši odměny dle výkonu práce. Důležitý je koordinovaný přístup pomoci při začleňování do práce v těsné součinnosti lékařů, zdravotníků, sociálních pracovníků i zaměstnavatelů.
O čem by se mělo v této souvislosti hovořit zejména?
- Důležitou roli systému zaměstnávání hraje sounáležitost mezi chráněnými pracovišti a správními celky. Soukromý sektor také spolupracuje se sociálními podniky, například zajišťuje zajišťuje subdodávky a odebírá zakázky. Solidarita je jednoduše společným zájmem všech.
A o čem by se mělo raději mlčet?
- To opravdu nevím. Jsem zvyklá mluvit otevřeně. Ale kdybych měla navázat na předchozí odpověď, tak bych poukázala na český systém sdružených nákupů, přes který musí v určitém množství nakupovat úřady i příspěvkové organizace. Zvýhodněny jsou firmy, které mohou dodat větší objem a jít s cenou dolů. Navíc často bývá nižší i kvalita. Z důvodu zavedení systému sdružených nákupů některé podniky zaměstnávající zdravotně postižené přišly o zakázky. A to není dobrý příklad solidarity.
Dokážete popsat největší rozdíl mezi zaměstnáváním osob s handicapem u nás a v zahraničí?
- Potřeby a možnosti handicapovaných na pracovištích jsou všude stejné. Největší rozdíl je ve financování sociálních zařízení a podniků, na kterém se výrazně podílí stát. U nás se setkáváme s nízkým finančním ohodnocením pracovníků, kteří doprovázejí handicapované při práci. Přitom musí zvládnout nejen danou profesi, ale být částečně i sociálním pracovníkem, psychologem apod. Zatímco ve Francii jsou velmi často na chráněném pracovišti zaměstnáni i lidé, kteří odešli z dobře fungující soukromé sféry.
Po všem, co jste v sociálním podnikání zažila, je v něm podle vás prostor pro přátelství?
- Samozřejmě. Každý podnik je především místem k práci, ale zároveň i k toleranci a pochopení. Musím ale zdůraznit, že za přesně stanovených pravidel.
Prosadit některé kroky v sociálním podnikání bývá mnohdy téměř nemožné, nenastal čas spojit síly a zkušenosti s podniky v zahraničí?
- To nám příliš nepomůže. Jako příklad dobré praxe je to dobré, můžeme se navzájem navštěvovat a vyměňovat si zkušenosti, ale změny se musí uskutečnit na národní úrovni.
Jak byste popsala mléčný bar Naproti třemi slovy?
- Víra. Vytrvalost. Vzájemnost. Stačí?
Ano. Ještě mám poslední otázku: Jakou máte představu o budoucnosti NAPROTI?
- Pokračovat a vytrvat v tom, co děláme, jak nejlíp umíme a zlepšit to, co můžeme změnit.