WORKSHOPY
Zlepšit podmínky pro osoby s psychickými onemocněními je těžký, ale
řešitelný úkol
Vzdělávání, zaměstnanost a bydlení – to jsou pilíře, na nichž podle odborníků musí stát reforma psychiatrické péče v České republice. O možnostech, jak nabídnout duševně nemocným pomoc a podpořit je v aktivním a plnohodnotném životě se diskutovalo 30. září ve dvou učebnách
Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Druhý den Evropských dnů handicapu přinesl zkušenosti
z fungování sociálního bydlení, pracovní integrace i výuky psychiatricky nemocných dětí a mládeže.
V mateřských školách bude jeden ročník povinný
„Problematika lidí s psychiatrickou diagnózou je takový věčný kříženec mezi námi a ministerstvem zdravotnictví. Jsem optimistka a věřím, že teď už se nám povede zásadní otázky prodiskutovat a projekty ve prospěch lidí s psychiatrickým onemocněním úspěšně realizovat. Vzdělávání a zařazování těchto lidí do pracovního procesu je velmi důležité. Cesta reformy a nastavení základních podmínek odpovídajících standardům Evropské unie bude určitě ještě dlouhá, ale přeji si, aby nový systém nebyl kontroverzní,“ řekla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová.
Vzdělávání osob se specifickými potřebami a handicapem čeká zásadní období legislativních změn. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) akcentuje zásadu, která se týká předškolního vzdělávání. Ve strategii pro rok 2020 se počítá se zavedením povinného ročníku mateřské školy a už roku 2015 by měly být přípravné třídy otevřeny všem dětem, tedy nejen předškolákům se sociálním znevýhodněním. „Právě předkládaná novela školského zákona, která se týká vzdělávání dětí a žáků se speciálními potřebami, hovoří o naprosto odlišném způsobu zajišťování podpůrných opatření. Současné dělení na žáky s tělesným postižením, zdravotním, sociálním znevýhodněním bude zrušeno. Tento stigmatizující postup se ukázal jako nefunkční. Podpůrná opatření budou členěna do pěti stupňů podle věcné i finanční náročnosti a hlavně využívána podle potřeb dětí,“ uvedla Martina
Budinská, vedoucí oddělení prevence a speciálního vzdělávání MŠMT.
Ředitelka MŠ a ZŠ při zdravotnickém zařízení Opava Karla Vítková představila školu, kterou navštěvují děti s psychiatrickou diagnózou ve věku od 3 do 18 let. „Léčba by měla být kontinuální. Spolupráce pedagogů a zdravotníků v péči o děti s psychiatrickou problematikou je nezbytně nutná. Musíme si uvědomit, že asi 14 procent dětské populace trpí duševními poruchami, léčeno je jen osm procent,“ řekla.
Pavel Novák, ředitel FOKUS Praha zdůraznil, že je potřeba najít způsoby, jakými využívat vzdělávání v souvislosti se změnou psychiatrické péče v rámci připravované reformy, jejímž smyslem je zvýšení kvality života s duševními onemocněními, ochrana jejich práv a pomoc se začleněním do běžného života. Podotkl, že v centrech duševního zdraví musí být kladen důraz zejména na terénní práci. Minimálně 60 procent z celkového objemu činností by mělo být poskytováno v prostředí nemocných lidí.
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením a psychickými onemocněními zaměstnavatelé zrovna nevyhledávají. Provází ho nejen řada obtíží při vytváření a udržení pracovních míst. V poslední době jsou často diskutovány možnosti pracovních rehabilitací. „Mohou o ně požádat všechny osoby se zdravotním postižením, nebo osoby, které jsou dočasně práce neschopny, a jejich lékař jim doporučí podat žádost. Je to činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání. Úřad práce hradí náklady a zajišťuje poradenství, přípravu na budoucí povolání a k práci, pořádá pro žadatele také specializované rekvalifikační kurzy,“ vysvětlila Jarmila Hladilová, vedoucí referátu zprostředkování osob zdravotně postižených Úřadu práce Ostrava. Dodala, že k zařízením v Moravskoslezském kraji,
kde je úspěšně prováděna příprava na práci, nesporně patří Asociace TRIGON se svou textilní a dřevařskou dílnou, zahradnickými a administrativními pracemi, sociální podnik Mléčný bar NAPROTI, VIZ-CENTRUM a jeho činnosti v prádelně, ale také stavební, malířské a natěračské práce. Řadí se k nim i Charita sv. Alexandra s nabídkou šicích, úklidových a pomocných prací apod.
Velkou pozornost vzbudily prezentace zahraničních účastníků workshopu z Polska a Itálie, kteří mají dlouhodobé zkušenosti se zaměstnáváním handicapovaných a duševně nemocných osob. Ředitel polského Ústavu profesní aktivity Dezideriusz Szwagrzak řekl: „Chtěli jsme dát lidem šanci. V naší prádelně jsme zaměstnali nejdříve dvacet osob, dnes u nás pracuje 35 mužů a žen. Naším cílem není honba za ziskem, ale především pracovní rehabilitace a osobnostní růst zaměstnanců. Poskytujeme služby v nemocnicích, ale také v hotelovém zařízení. Samozřejmě, práce s handicapovanými je náročná, vyžaduje rovněž vyšší finanční prostředky na zajištění chodu zařízení, ale silná dotační
politika a hlavně kvalita naší práce nám určitě na trhu práce místo zaručí. To je naše velké přání.“
Bydlet potřebuje každý
„Bez ohledu na zdravotní, sociální nebo mentální handicap, bydlet potřebuje každý,“ uvedl ředitel Charity Ostrava Martin Pražák. O konceptu přechodového bydlení a práci s bezdomovci hovořili Roman Hloušek (Podané ruce) a Eliška Lindovská (Ostravská univerzita). Popsali dva směry – Housing Ready a Housing First. „Koncept Housing Ready, tedy bydlení až po přípravě, je uplatňován v současné době v České republice. Lidé ohrožení bezdomovectvím, užívající návykové látky a většinou trpící duševními poruchami procházejí noclehárnami, azylovými domy, tréninkovými domy a postupně mohou dospět k vlastnímu bydlení. Studie ale ukazují, že mnozí z nich nejsou schopni vymanit se ze systému, který jim poskytuje bezpečí. Zůstávají uživateli služeb a točí se v kruhu,“
popsal M. Hloušek českou realitu. Naproti tomu například v Anglii jsou nabízeny vlastní byty, teprve pak se s klienty pracuje. „Housing First vychází z myšlenky přirozeného zotavení se. Je to lepší způsob ukončení užívání drog, než léčba na specializovaném pracovišti,“ řekla E. Lindovská.
Rezidenční centrum Navacchia v Itálii popsal jeho ředitel Marco Moretti. Poskytuje domov lidem s postižením, a to buď samostatně, nebo i s rodinou. Ta je podle M. Morettiho základním partnerem při péči o handicapované. „Velmi důležitá je také pomoc dobrovolníků a spolupráce s městským úřadem a ministerstvem,“ připomněl ředitel jedné z organizací Cooperativa Sociale CILS.
Na konkrétním příběhu paní Petry s psychiatrickou diagnózou demonstrovala Alice Posoldová z Charitního domu Salvator Krnov podporu a provázení klienta na jeho cestě k osamostatnění se. Uvedla, že Charitní dům připravuje na každý den bohatý program, ale klientům nic nenutí. „Záleží jen na nich, kterou aktivitu si zvolí. Postupně je začleňujeme do kolektivu, vytváříme s nimi individuální plány a stanovujeme jejich životní cíle. Dbáme na osvojení pracovních návyků a pomáháme jim uspět na trhu práce a konečně i získat vlastní bydlení,“ řekla vedoucí střediska A. Posoldová.
„Vytvoření samostatného chráněného bydlení je dost problematické, ale ne nemožné,“ sdělil svou zkušenost viceprezident FUTURA Cooperativa Sociale Socio-Sanitaria Onlus. Hlavním cílem této italské organizace je zajistit rodinné prostředí pro mladé lidi bez domova i seniory. Massimiliano Bossi popsal legislativní ukotvení i vzdělávání pečovatelů o postižené. „Uživatel je vždy středem našeho zájmu. Proto jsme vybudovali rezidenční bydlení a v době, kdy se i v Itálii škrtají výdaje na sociální oblast, stále hledáme další zdroje financování,“ řekl M. Bossi.
Tisková zpráva ke stažení zde.
PR a mediální zastoupení (pr.edh@seznam.cz)
Marie Václavková, +420 733 529 899 / Karolina Čiklová, +420 604 832 036
